O obnovitelných zdrojích energie se šíří mezi lidmi mnoho pomluv a nepravd. Velkou část nesmyslů slyšíme bohužel od představitelů vlády a také od některých lidí pocházejících z tzv. staré energetiky. Spolehlivě zde platí pravidlo o tisíckrát opakované lži, která se stává pravdou. Proto jsou mnohé tyto omyly vydávány za univerzální pravdu, o které se nediskutuje. Pojďme si nyní ukázat devět největších lží a omylů v energetice, které jsou ze všech nejkřiklavější.
Začínáme hitem mezi bludy a zároveň opravdu těžkými kalibrem. Pravda je ta, že v české energetické soustavě je potřeba téměř trvale udržovat zálohu 1000 MW, což je jeden blok jaderné elektrárny Temelín. Za jeden blok Temelína musíme držet zálohu proto, že je to největší zdroj připojený do sítě a jeho výpadek by mohl způsobit kolaps celé soustavy.
Sluneční a větrné elektrárny jsou naproti tomu zdroje decentralizované a není proto potřeba je do takové míry zálohovat ani proti výpadku (všechny najednou se porouchat nemohou) ani proti kolísání výkonu. To si vysvětlíme o kousek dále.
Drahá byla energie o OZE možná kdysi, pokud by však například cena benzínu klesala tak rychle, jako doposud klesala cena solárních panelů, tak bychom dnes měli plnou nádrž u auta přibližně za 50 Kč.
Na straně "špinavých" zdrojů jsou navíc různé cenové výhody, plynoucí například z tzv. negativních externalit. Všichni sice vědí, že uhelná elektrárna škodí díky exhalacím životnímu prostředí, nikdo však neumí tuto škodu ocenit a vyčíslit. Nikdo od vlastníků uhelných elektráren žádnou kompenzaci způsobených ekologických škod nevybírá.
V posledních letech sice byly na energii vyrobenou z fosilních paliv uvaleny různé ekologické daně a poplatky, které by měly tuto výhodu špinavým zdrojům odebrat. Kdyby ale měly být zcela kompenzovány všechny současné i minulé ekologické škody způsobené spalováním uhlí, musela by cena uhlí odpovídat ceně zlata.
Některé obnovitelné zdroje jsou nestabilní. Výroba energie zvláště ze slunečního záření nebo z větru závisí na počasí, které je proměnlivé. Už však nikdy neuslyšíte, že při dnešní úrovni technologií umíme celkem dobře a přesně počasí předpovídat. A tedy umíme s dostatečným předstihem v řádu hodin a dnů přesně spočítat, kolik energie budou v danou denní dobu do sítě dodávat solární panely nebo větrníky.
Obnovitelné zdroje mají tu výhodu, že jsou decentralizované a jejich celkový výkon je rozprostřený na větším území. Jakékoliv změny počasí a tudíž i výroby energie z OZE tedy nejsou náhlé, nýbrž postupné a nikdy nenastanou v jeden okamžik na celém území republiky.
Na výkyvy výroby obnovitelných zdrojů se tak lze dostatečně dopředu připravit. Všechny solární a větrné elektrárny připojené na distribuční síť jsou od určitého výkonu vybaveny možností dálkově řízeného odpojení od sítě. Operátor tedy může v případě náhlé potřeby od sítě odpojovat nebo připojovat všechny zdroje, a to včetně těch obnovitelných. Ano, i sluneční nebo větrná elektrárna se dá vypnout, a to buďto zcela, nebo pouze z části. Stabilitu sítě tedy ohrožuje pouze (ne)schopnost jejích operátorů.
Jaderné elektrárny stejně jako uhelné mají oproti obnovitelným zdrojům uměle vytvořené konkurenční výhody. U jaderných elektráren je to hlavně nedostatečné pokrytí případných škod, pokud by došlo k velké havárii. Vážné havárie jaderných elektráren v minulosti způsobily tak rozsáhlé škody na zdraví a majetku, že kdyby se měli jejich vlastníci na tyto škody v plné výši pojistit, tak by elektřina z jaderek musela být tak drahá, že by byla naprosto nekonkurenceschopná.
Například v Německu spočítali, že pokud by na jejich území došlo k vážné havárii jaderné elektrárny v rozsahu Fukushimské katastrofy, způsobilo by to škody na majetku a zdraví asi za 4 německé roční státní rozpočty.
Majitelé jaderných elektráren jsou tedy v opravdu komfortní situaci, kdy si mohou ponechat téměř veškeré zisky ze svého podnikání, avšak případné jimi způsobené škody za ně zaplatí stát. Firmy jako ČEZ tak hrají hru, kde se neprohrává. Na vrub státu jdou také náklady na trvalé uložení jaderného odpadu, pokud je něco jako "trvalé" uložení v řádu tisíců let vůbec možné. Kolik bude stát likvidace jaderných elektráren, až skoční jejich životnost, a kdo to zaplatí, na to se dnes raději vůbec neptáme. Ještě Vám připadá energie z jádra tak levná?
Politická reprezentace zdůvodňuje nutnost rozšíření jaderných elektráren o další bloky naší energetickou nezávislostí. Avšak energetická nezávislost země lze řešit jak na úrovni státu, tak na úrovni jednotlivců, domácností, podniků, územních celků.
Zvýšené energetické potřeby lze řešit navýšením výroby energie, ale lze jít také cestou zvýšení efektivity spotřeby. Je nám jako budoucnost naší energetiky slepě předkládána pouze jedna cesta, ale vůbec se nevedou diskuse o možných alternativách. Nebo se alternativní řešení rovnou označí jako technicky neproveditelná nebo jinak méněcenná. Energetika byla po desetiletí zcela neměnným oborem. Byly dlouhodobě narýsovány její obrysy a z toho se neomylně vycházelo.
S bouřlivým nástupem obnovitelných zdrojů zvláště v Německu však všechny doposud platné vzorce přestávají platit. Stala se přitom docela jednoduchá věc. Začal klesat význam a moc velkých a do té doby silných firem s velkými a centralizovanými zdroji energie. A naopak začal růst význam a moc tisíců a milionů jednotlivců, kteří jsou nyní schopni se zásobovat elektřinou sami. Více než mamutí neřiditelné zdroje pro tzv. základní zátěž budou v síti mnohem pravděpodobněji potřeba zdroje menší, řiditelné, které budou pomáhat s dočasnou akumulací energie a s vyrovnáváním špiček.
Může se nám tedy stát, že až za 10 let (pokud ovšem půjde všechno podle plánu) postavíme nové jaderné bloky, nebude mít o jejich energii nikdo zájem. Navrhované státní garance tedy mají ČEZu z vysoce rizikové investice učinit investici vysoce bezpečnou a také ziskovou. A hádejte, kdo to zaplatí.
Každá sluneční elektrárna obsahuje velké množství kabelů, kovových konstrukcí a hliníkových rámů panelů. To představuje určitou hodnotu, kterou její majitel po dosloužení elektrárny jenom tak neopustí. Přišel by totiž o nemálo peněz, které mohl získat tím, že elektrárnu jednoduše "prodá do sběru".
V Německu, kde je solárních panelů nainstalovaných mnohonásobně více předpokládají, že likvidace solární elektrárny bude pro jejího majitele ziskovou záležitostí a že recyklace solárních panelů se zaplatí pouze ze získaných druhotných surovin.
V ČR je recyklace solárních panelů navíc pojištěna velkorysými příspěvky, které na recyklaci musí do speciálních fondů odvádět každý majitel solární elektrárny. Tak doufejme, že se tyto příspěvky během následujících 20 let někam "neodkloní".
S výstavbou nových bloků jaderných elektráren bude nutné postavit také nová vysokonapěťová vedení tak, aby bylo možné vyrobenou energii přenést z místa výroby do místa spotřeby. U decentralizovaných obnovitelných zdrojů však mnohdy platí, že místo výroby je také místem spotřeby vyrobené energie. Energii tedy není nutné nikam přenášet a tím se distribučním sítím naopak ulevuje.
Pochopitelně můžou nastat výjimečné stavy, kdy je v jednom místě vyrobené energie přebytek a tuto energii je nutné přenést na jiné místo, kde je právě potřeba. Může pak docházet k přetokům energie z nižších do vyšších napěťových hladin rozvodné soustavy, což byl dříve jev zcela nepředstavitelný.
Dochází zjednodušeně řečeno k tomu, že tok elektřiny se v síti obrací a energie teče od spotřebitelů směrem do přenosové soustavy. Případně dochází k neplánovaným přetokům mezi energetickými soustavami jednotlivých zemí. Řešení těchto situací leží na bedrech operátorů sítě, kteří k tomu mají dostatek technických a administrativních nástrojů.
Asi se shodneme, že solární panely patří na střechu, nikoliv na pole. Ale když už na tom poli leží, pojďme se podívat na několik čísel.
Bioplynová stanice je schopna z 1 hektaru plochy zásobovat přibližně 3 kW svého elektrického výkonu. Za předpokladu nepřetržitého provozu bioplynky můžeme během 1 kalendářního roku počítat s vyrobenou energií ve výši přibližně 26,3 MWh.
Na 1 hektaru dokážeme umístit fotovoltaickou elektrárnu o špičkovém výkonu cca 400 kW. Tato elektrárna vyrobí za kalendářní rok přibližně 380 MWh, což je více než 14 násobek vyrobené energie na jeden hektar oproti bioplynové stanici. Navíc u bioplynu je potřeba ještě odečíst energetické náklady na pěstování a přepravu vstupních surovin. U solární elektrárny jsou provozní energetické náklady téměř nulové.
Z výše uvedeného vyplývá, že energetický výnos solárních panelů bude na dané zemědělské půdě vždy minimálně 15x vyšší, než z čehokoliv, co na této půdě dokážeme při dnešních technologiích vypěstovat (kukuřice pro bioplynky, řepka olejná pro biopaliva atd.). Zemědělská půda byla odjakživa využívána z části pro energetické účely. Solární panely na polích, a zní to možná neuvěřitelně, dokážou energetické využití zemědělské půdy významně zefektivnit.
...kolik bylo spotřebováno na jejich výrobu. Tohle je tolik omílaná "pravda", že už se snad stala i městskou legendou. Tak znovu: každý solární panel má životnost minimálně 25 let, za 1,5 až 4 roky vyrobí tolik energie, kolik bylo spotřebováno na jeho výrobu (v osvitových podmínkách ČR a podle typu panelu).
Ukazatel ERoEI - získaná energie v poměru k vložené energii dosahuje hodnot 6 až 18. Solární panel za předpokládanou dobu svojí životnosti vyrobí 6 až 18 násobek vložené energie.
Návrh řešení a osobní návštěva technika u vás je ZDARMA. Ozveme se během 2 dní.